S dětmi, mládeží a jejich rodinami pracuji téměř celý profesní život. Mám bohaté zkušenosti s prací s dětmi a mládeží s problematickým chováním. Jsem přesvědčená, že každé dítě může mít radost z učení a být spokojené, jen je potřeba pomoci mu najít tu „jeho“ cestu.

Při tomto hledání mi pomáhá to, že jsem trpělivá, respektující a kreativní. Můj smysl pro humor mi umožňuje brát i těžké situace s nadhledem a druhým to, že mi důvěřují. Sama mám tři děti (jedny dvojčata se specifickými vzdělávacími potřebami), takže mě hned tak něco nepřekvapí. Překážky na cestě k cíli beru jako výzvy k růstu. Baví mě vymýšlet, jak vylepšit již zaběhnuté systémy. Můj laskavý přístup k ostatním nijak nesnižuje mou důslednost, která zastává v mém životě důležitou roli.

Těší mě pečovat o mé okolí, ráda se "hrabu" v hlíně, čtu, peču a štrikuji. Hodně větrám, mám ráda kočky a baví mě se toulat přírodou.

Jaroslava.tykalovacioskola.cz

603175742

V sedmi letech jsem začal chodit do školy a do juda. Pokračoval jsem v tom i po dokončení vysoké školy, jen jsem svou roli změnil na učitel a trenér.

V judu jsem vedl Sportovní centrum mládeže pro Olomoucký a Moravskoslezký kraj. Ve škole jsem díky své kombinaci dějepis - latinský jazyk učil na základní škole, gymnáziu nebo vyšší odborné škole. Mám zkušenost i se soukromým sektorem, téměř čtyři roky jsem působil v logistice, kde jsem začínal jako školitel a končil jako manažer.

Mezi mé záliby patří cestování cestování a četba.

Proč jsem si vybral Scioškolu?

Protože základní škola je pro mě opravdu ZÁKLADNÍ. Tady se ve velké míře odvíjí to, co si dítě nese dále do života, jak o sobě a o světě přemýšlí, co umí a zná. Do první třídy se dítě těší, jak by to bylo skvělé, kdyby mu to vydrželo po celou povinnou školní docházku. Devět let je dlouhá doba (v podstatě střední a vysoká škola dohromady), která se dá smysluplně využít. Tady se tvoří ZÁKLADY toho, aby bylo dítě jednou spokojeným, úspěšným, starostlivým a zodpovědný člověkem i občanem... a já chci být při tom.

Když jsem byla malá učila jsem všechno, co mělo ruce a nohy (nemusely to být nutně živé bytosti). Tahle dětská hra mi vydržela do dospělosti, i když plyšové hračky nahradili skuteční lidé.  Ve svém volném čase při studiu biologie jsem učení měla jako koníček. Na Erasmu mi jeden moudrý muž řekl: "Kristýno, víš, že práce může být tvůj koníček? Nemusí to nutně být dvě různé oblasti."

Tahle myšlenka pro mě byla revoluční.  Zanechala jsem hloubaní v kladogramech a ponořila se do tajů pedagogiky. A teď jsem tady, předávám tuhle pro mě revoluční myšlenku dál.  Naše práce může být zároveň náš koníček.  Potom jsme schopni posouvat hranice dál. 

Když přemýšlím, jaká slova mne nejvíce charakterizují, je to zvídavost, odvaha, touha po poznání. Zvídavost mě žene dokončovat věci dokonce, odvaha posouvat své limity, touha po poznání nikdy neustrnout na místě.

Nemohu však říci, že tyto atributy, které vystihují mou osobnost, byly rozvíjeny na klasické základní škole. Obávám se, že naopak. Po pár letech práce v businessu s uměním, cestě kolem světa a práci s nejmenšími dětmi jsem našla smysl své činnosti ve ScioŠkole, kde pracuji jako průvodce na 2. stupni. Právě podpora dětského sebevědomí, přirozené zvídavosti, rozvíjení zájmů, talentů a mnoha kompetencí, ruku v ruce s přátelským a chápavým prostředím, je koncept, se kterým se ztotožňuji a který jsem právě tak moc postrádala jako žačka klasické základní školy.

Mou prioritou je kreativní škola, která nabízí dětem pocit zázemí, přátelskou a chápavou atmosféru. To už je jen další krok k cestě za poznáním, věděním, chuti se učit a posouvat životem dál.

Jako asistentka pedagoga pomáhám dětem i průvodci dovést vyučovací hodinu do zdárného konce, což většinou znamená aktivně naslouchat a dále citlivě provádět děti sociální situací či matematickým úkolem.

Myslím si, že každé dítě má svá originální, výjimečná nadání, která je třeba stále objevovat, prozkoumávat, opečovávat a učit se, jak je využívat k posouvání sede a ostatních kupředu. S těmito talenty pracuji, jak u sebe, tak i u dětí, se kterými mám tu čest spolupracovat.

A co je moje? Absurdní drama, humor bez vtipu, Dánsko, Harry Potter, grafický design, čaj Earl Grey, Šumava, sauna, ochotnické divadlo… 

Ve ScioŠkole vidím obrovský potenciál, který se v dětech buduje. Vzdělávají se kreativním a svobodným stylem, který dnes drtivá většina škol postrádá. V důsledku toho pak děti ztrácí motivaci tvořit, poznávat a chápat. Naštěstí zde je jim poskytnutý dostatečný prostor pro seberealizaci, který děti ocení nejen nyní, ale i v budoucnu.

Jsem hodně nakloněný alternativním směrům vzdělávání, ve kterých vidím budoucnost a daleko vyšší efektivnost. Podporuji zdravou svobodu ve vzdělávání, při které si žák vytváří vnitřní motivaci se něčemu naučit kvůli sobě, zároveň s důrazem na pochopení. Následně si nabyté poznatky zapamatuje a hlavně bude schopen je použít.

V životě mě fascinují různé světové kultury. S velkým nadšením komunikuji s cizinci a vyměňuji si s nimi zážitky a zvyky, které jsou pro mě a pro ně běžné. Mám také rád různé světové jazyky, od každého se rád naučím alespoň pár slov. Zajímám se o velkou škálu oborů, cokoliv mě zaujme, tak si přečtu, nebo nastuduji. Jsem herní nadšenec, PC hry byly hlavně v období puberty moje specialita. Dnes se rád přiučím jakékoliv praktické činnosti, ať už řemeslné, či vědomostní.

Celý život vím, že jedním z mých velkých snů je učit. Učit - tedy rozvíjet, inspirovat, podporovat a motivovat. V 5 letech to byla imaginární třída, kterou jsem měla “na starosti”, v dospělosti jsem si k tomu našla cestu díky lektorování v různých kulturních institucích nebo tím, že jsem byla součástí inovativních vzdělávacích programů.

Nerada kritizuji něco, co nefunguje, ale radši jdu a udělám tu změnu sama. Díky tomu jsem se například rozhodla studovat magisterské studium v Holandsku, jelikož mi nevyhovoval český způsob výuky, na hony vzdálený praxi. I proto nechci vzdělávací systém v Čechách jen kritizovat, ale být součástí jeho změny.

Ze svých studií i praxe vím, že se každý učíme a rozvíjíme díky jiným podnětům, jiným způsobem a také v jiných okamžicích. I proto jsem vděčná, že mohu být součástí ScioŠkoly, která je vzdálena tomu, jak jsem se učila já. Nerada vzpomínám na učení se nepřebernému množství dat, informací a vědomostí, které ale člověk po chvíli zapomene, pokud nechápe, proč se je učí. Na měkké dovednosti se už v našlapaných osnovách nedostává čas a tak pak člověk v dospělosti v zaměstnání pravděpodobně narazí, když má najednou pracovat týmově, umět komunikovat, být kreativní, inovativní, přemýšlet nad věcmi a být otevřený. 

Jsem mámou dvou malých dětí, s kterými znovu objevuji svět úplně od začátku, hraju si a učím se. Jak s oblibou říkám, mateřství je nejlevnější, ale nejintenzivnější seberozvojový kurz, co nikdy neskončí. Intenzivně se zajímám o zážitkovou pedagogiku a koučování. Ve volném čase, co zbyde, nejradši sportuji- nejvíce nadšenou mě najdete na písku hrát beachvolejbal. 

Jsem biochemik. Vystudovala jsem Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Pracovala jsem na různých místech a podílela se na výzkumu a vývoji nových léků. Také jsem trenérka atletiky žactva. Na oválu jsem si uvědomila, jak moc mě baví pracovat s dětmi. 

A v neposlední řadě jsem máma dvou úžasných holek. 

Baví mě propojovat své znalosti a zkušenosti z různých oborů a předávat je dál. 

Vystudoval jsem jadernou fyziku, konkrétně jaderné reaktory (o tom bylo rozhodnuto v mých 10 letech, když jsem si přečetl knížku “Atom skrývá naději”). Posléze jsem na dlouhou dobu zakotvil u lokalizace (překládání) softwaru, nicméně v době covidové jsem pocítil nutkání přiložit ruku k dílu ohledně matematického vzdělávání, aby při příští epidemii o něco větší část společnosti rozuměla tomu, co znamená exponenciální růst. A také že dohlédnu na výuku matematiky svých tří dětí tady ve Scioškole.

Považuji se za vědce. Nenosím sice bílý plášť a nevymýšlím šílené vynálezy, ale věda je můj způsob myšlení a můj pohled na svět. Mohu žasnout ze světa okolo, ale nepohání ho magie, nýbrž přírodní zákony. Ty jsou některé poznatelné, některé možná ne, ale poznatelnost je stejná pro všechny, kdo si dají práci věc prostudovat a poznat (to někdy může znamenat i roky práce, o tom žádná). Nejsou žádné pravdy zjevované ve snu nějakým vyvoleným, které se nedají popsat a máme jim slepě věřit.

Když se dočtu, že vědci (nebo někdo jiný) zjistil to či ono, není mojí první myšlenkou, co tento objev znamená, ale jakým způsobem vůbec musel být dělán pokus nebo vedena studie, aby to mohlo vést k uvedenému závěru.

Při učení matematiky bych rád docílil toho, aby každý rozuměl matematice co nejvíce podle svých schopností a podle toho, jak to má pro něj smysl. K té exponenciele a logaritmům to nemusí dotáhnout každý, ale důležité je, aby každý využil naplno svůj potenciál, matematiky se nebál a nevypěstoval si k ní odpor.

Má cesta ke školství byla trnitá a dlouho mi trvalo, než jsem zjistila, že školství je místo pro mne. Ve ScioŠkole působím, protože zde s dětmi mohu věci opravdu dělat, ne si o nich jen povídat. Jako maminka tří dětí věřím, že velkou změnu můžeme udělat pokud začneme vychovávat své děti jinak a začneme je posílat i do jiných škol, než jsme byli zvyklí, i když to chce velikou odvahu.

Jsem spíše domácký typ. Nejexotičtější zemí, kterou jsem kdy navštívila, bylo Estonsko. Doma se věnuju všelijaké kreativní činnosti; například: trochu kreslím, maluji, někdy vyšívám či napíšu básničku. Ráda čtu a nedávno jsem propadla pečení sladkostí, zejména dortů! Také si ráda chodím pročistit hlavu na procházky do přírody.
Původně jsem vystudovala Mikrobiologii na Masarykově univerzitě v Brně, ale dříve jsem hodně času trávila hlídáním dětí z rodiny či blízkého okolí. Až po přestěhování z jihu Moravy do brdských kopců mi došlo, jak moc mi chybí kontakt s dětmi i možnost objevovat s nimi svět.
Moderní doba může být občas složitá a o stresové situace v ní tak nemusí být nouze. Na ScioŠkole proto oceňuji především to, že si klade za cíl pomoci dětem i s těmito aspekty běžného života a naučit je vyrovnat se se stresem, rychle se rozhodovat či jasně si stanovit svůj cíl.

Na ScioŠkole mě baví, že zde mám naprostou důvěru a svobodu v tom co dělám. Mohu zde využívat svou kreativitu a předávat své znalosti a zkušenosti. Společně poznáváme nové věci a také sebe navzájem. Při práci s dětmi, mám nejraději, když děti tvoří svobodně, objevují své nekonečné možnosti, jsou sami sebou a jsou přirozené. Každý den je pro mě dobrodružství. Kolem mě je inspirativní, motivující a respektující prostředí. 

ScioŠkola je místo, kde mohu být sama sebou. Místo kam chodím ráda a má pro mě smysl.

Oblíbený citát:

"Jaký je dnes den?" zeptal se Pú. "Dnes je dnes," vypísklo Prasátko. "Můj oblíbený den," řekl Pú.

Baví mě naplňovat mé poslání a cíle, které si sama stanovuji. Mám radost, když vidím, jak se děti posouvají a integrují do kolektivu. Jako asistentka mám cíl integrovat do kolektivu děti se specifickými potřebami. Je pro mě i děti důležité, aby se osamostatnily a vytvářely si sociální vazby, také aby nebyly brány jako ,,ty děti“, které potřebují pomoc a nic nezvládnou. Co mám opravdu na ScioŠkole ráda je, že se zde neporovnává, ale každé dítě má možnost se projevovat svobodně. Děti objevují své talenty a zkouší své možnosti.
Citát: Je to tvoje mysl, která vytváří tento svět.

Já sama jsem musela projít velkou změnou, abych se dostala do Scioškoly. Na gymnáziu jsem byla podprůměrnou studentkou a učitelé mě neměli moc v oblibě. Nazývali mě drzou, přitom já jsem se jen ptala po smyslu. Nechápala, proč mám trávit čas věcmi, které mi k ničemu nejsou a kterým nerozumím. Často jsem na hodinách potají dělala něco jiného, protože jsem  nechtěla jen prázdně zírat na učitele. Byla jsem aktivní, jen jsem měla jiné priority. Nakonec jsem se rozhodla jít na peďák a pokusit se změnit tuto realitu školství. Jít příkladem? (Aspoň časem se to doufám stane.) Nyní se snažím učit způsobem pro děti zajímavým a osvětlovat jim smysluplnost toho, co děláme. Na Scioškole si děti nemusí projít tím co já. Je to jiná a dle mého názoru lepší cesta vzdělávání.

Ráda zpívám a často se u toho doprovázím i tancem. Život se snažím si užívat a nedělat si těžkou hlavu. K dosažení lehkosti bytí mi také dopomáhá meditace, jóga a trávení kvalitního času s kamarády a rodinou. Obdivuji krásu jak v nitru lidí, tak i v umění a přírodě. V realitě mě uzemňuje moje potřeba poznávat nové lidi, nové kultury, proto ráda cestuji a učím se cizí jazyky.

"Mnoho let vedu Centrum POCHODEŇ v Písku, které se zabývá prevencí a intervencí sociálně patologických jevů a speciálně-pedagogickou péčí. Při realizaci programů jsem měla tu čest navštívit i Scio školu ve Stodůlkách. Za svou kariéru jsem se nesetkala se školou, kde by v pedagogickém týmu byli všichni opravdu na jedné lodi tak, jako tomu bylo tady. Většinou se potkávám se skupinou nadšených jednotlivců. Byla jsem ohromena zápalem všech pedagogů, jejich houževnatostí a respektujícím přístupem k sobě navzájem i k dětem. Toto příjemné a inspirativní prostředí se stalo důvodem, proč jsem se rozhodla v této škole zůstat a stát se její součástí. Věřím, že i já mohu svými zkušenostmi přispět k tomu, abychom společně tvořili místo, kde se všichni cítí dobře."