S dětmi, mládeží a jejich rodinami pracuji téměř celý profesní život. Mám bohaté zkušenosti s prací s dětmi a mládeží s problematickým chováním. Jsem přesvědčená, že každé dítě může mít radost z učení a být spokojené, jen je potřeba pomoci mu najít tu „jeho“ cestu.

Při tomto hledání mi pomáhá to, že jsem trpělivá, respektující a kreativní. Můj smysl pro humor mi umožňuje brát i těžké situace s nadhledem a druhým to, že mi důvěřují. Sama mám tři děti (jedny dvojčata se specifickými vzdělávacími potřebami), takže mě hned tak něco nepřekvapí. Překážky na cestě k cíli beru jako výzvy k růstu. Baví mě vymýšlet, jak vylepšit již zaběhnuté systémy. Můj laskavý přístup k ostatním nijak nesnižuje mou důslednost, která zastává v mém životě důležitou roli.

Těší mě pečovat o mé okolí, ráda se "hrabu" v hlíně, čtu, peču a štrikuji. Hodně větrám, mám ráda kočky a baví mě se toulat přírodou.

Jaroslava.tykalovacioskola.cz

603175742

V sedmi letech jsem začal chodit do školy a do juda. Pokračoval jsem v tom i po dokončení vysoké školy, jen jsem svou roli změnil na učitel a trenér.

V judu jsem vedl Sportovní centrum mládeže pro Olomoucký a Moravskoslezký kraj. Ve škole jsem díky své kombinaci dějepis - latinský jazyk učil na základní škole, gymnáziu nebo vyšší odborné škole. Mám zkušenost i se soukromým sektorem, téměř čtyři roky jsem působil v logistice, kde jsem začínal jako školitel a končil jako manažer.

Mezi mé záliby patří cestování cestování a četba.

Proč jsem si vybral Scioškolu?

Protože základní škola je pro mě opravdu ZÁKLADNÍ. Tady se ve velké míře odvíjí to, co si dítě nese dále do života, jak o sobě a o světě přemýšlí, co umí a zná. Do první třídy se dítě těší, jak by to bylo skvělé, kdyby mu to vydrželo po celou povinnou školní docházku. Devět let je dlouhá doba (v podstatě střední a vysoká škola dohromady), která se dá smysluplně využít. Tady se tvoří ZÁKLADY toho, aby bylo dítě jednou spokojeným, úspěšným, starostlivým a zodpovědný člověkem i občanem... a já chci být při tom.

"Mnoho let vedu Centrum POCHODEŇ v Písku, které se zabývá prevencí a intervencí sociálně patologických jevů a speciálně-pedagogickou péčí. Při realizaci programů jsem měla tu čest navštívit i Scio školu ve Stodůlkách. Za svou kariéru jsem se nesetkala se školou, kde by v pedagogickém týmu byli všichni opravdu na jedné lodi tak, jako tomu bylo tady. Většinou se potkávám se skupinou nadšených jednotlivců. Byla jsem ohromena zápalem všech pedagogů, jejich houževnatostí a respektujícím přístupem k sobě navzájem i k dětem. Toto příjemné a inspirativní prostředí se stalo důvodem, proč jsem se rozhodla v této škole zůstat a stát se její součástí. Věřím, že i já mohu svými zkušenostmi přispět k tomu, abychom společně tvořili místo, kde se všichni cítí dobře."

Odjakživa jsem toužil po tom usednut ve "sborovně" a zažít školní prostředí z té druhé strany. A jsem nesmírně potěšen, že se mi tento sen splnil právě v rámci ScioŠkoly. Tradiční vzdělávání mi nikdy nesedělo a učit se na povel věci, o kterých jsem věděl, že mě ničím nepřitahují, mi přišlo přinejmenším zbytečné.
Věřím ve svobodné vzdělávání podle potřeb každého z nás. Občas si říkám, že je škoda, že ScioŠkola během mých studentských let ještě neexistovala, protože vím, že by se mi na ní jako studentovi určitě líbilo. Alespoň mám nyní možnost se jako  asistent pedagoga podílet na vedení našich žáků tak, aby svými činy a rozhodnutími spoluvytvářeli harmonickou společnost.

Baví mě naplňovat mé poslání a cíle, které si sama stanovuji. Mám radost, když vidím, jak se děti posouvají a integrují do kolektivu. Jako asistentka mám cíl integrovat do kolektivu děti se specifickými potřebami. Je pro mě i děti důležité, aby se osamostatnily a vytvářely si sociální vazby, také aby nebyly brány jako ,,ty děti“, které potřebují pomoc a nic nezvládnou. Co mám opravdu na ScioŠkole ráda je, že se zde neporovnává, ale každé dítě má možnost se projevovat svobodně. Děti objevují své talenty a zkouší své možnosti.
Citát: Je to tvoje mysl, která vytváří tento svět.

Ve ScioŠkole vidím obrovský potenciál, který se v dětech buduje. Vzdělávají se kreativním a svobodným stylem, který dnes drtivá většina škol postrádá. V důsledku toho pak děti ztrácí motivaci tvořit, poznávat a chápat. Naštěstí zde je jim poskytnutý dostatečný prostor pro seberealizaci, který děti ocení nejen nyní, ale i v budoucnu.

Jsem hodně nakloněný alternativním směrům vzdělávání, ve kterých vidím budoucnost a daleko vyšší efektivnost. Podporuji zdravou svobodu ve vzdělávání, při které si žák vytváří vnitřní motivaci se něčemu naučit kvůli sobě, zároveň s důrazem na pochopení. Následně si nabyté poznatky zapamatuje a hlavně bude schopen je použít.

V životě mě fascinují různé světové kultury. S velkým nadšením komunikuji s cizinci a vyměňuji si s nimi zážitky a zvyky, které jsou pro mě a pro ně běžné. Mám také rád různé světové jazyky, od každého se rád naučím alespoň pár slov. Zajímám se o velkou škálu oborů, cokoliv mě zaujme, tak si přečtu, nebo nastuduji. Jsem herní nadšenec, PC hry byly hlavně v období puberty moje specialita. Dnes se rád přiučím jakékoliv praktické činnosti, ať už řemeslné, či vědomostní.

Už od malička jsem si hrála na školu, takže moje současná práce je vlastně splněným dětským snem. Kdo by to byl řekl, že ty hodiny strávené výkladem pro plyšáky se jednou zúročí?

Na střední škole jsem studovala Veterinářství, ale během této doby jsem objevila svou vášeň pro psychologii. To mě přivedlo ke studiu Kariérového poradenství a vzdělávání na vysoké škole. Během studia jsem absolvovala několik významných praxí, přičemž ta nejdůležitější pro mě byla v NAUTIS. Tato zkušenost mi ukázala, že práce s dětmi je to, co mě skutečně naplňuje a baví. Mé zkušenosti zahrnují i vedení příměstských táborů, kde jsem strávila jedno nezapomenutelné léto.

Ve volném čase mě nejčastěji najdete s mou border kolií v přírodě. Zatímco dříve jsem se věnovala agility, teď se s mým čtyřnohým parťákem zaměřujeme spíše na trénink různých triků a procházky. Když zrovna nejsem venku se psem, relaxuji při poslechu hudby.
Těším se na každý nový den v práci i mimo ni. Ať už jde o práci se studenty, hraní si se psem nebo objevování nové hudby, vždy se snažím do všeho vnést trochu energie a úsměvu.

Vystudoval jsem střední školu v oboru pedagogické lyceum a jsem také vysokoškolským
absolventem oboru andragogika se specializací vzdělávání dospělých. Lásku k práci s lidmi
a dětmi mimo jiné hodně ovlivnily společenství jako je skautské hnutí, X-Challenge, Monk
Mode nebo Amnesty International. Jsem rád součást kolektivu, kde se můžeme zlepšovat
společně navzájem i svět.
V osobním životě se věnuji procházkám se psem nebo sám chodím cvičit workout nebo
meditace. Věnuji se saunování i otužování. Rád se vydávám na výlety až už za kulturou
nebo nebo přírodou. Naplňují mě i společenská setkávání a události.
Také mě baví poznávat, rozvíjet nejen sám sebe a to nejen účastí na kurzu, ale i pořádáním
akcí.
Miluji barevné ponožky jako život sám. Je nádhera tu rozmanitost i pestrost objevovat,
rozvíjet i sdílet.

Celý život vím, že jedním z mých velkých snů je učit. Učit - tedy rozvíjet, inspirovat, podporovat a motivovat. V 5 letech to byla imaginární třída, kterou jsem měla “na starosti”, v dospělosti jsem si k tomu našla cestu díky lektorování v různých kulturních institucích nebo tím, že jsem byla součástí inovativních vzdělávacích programů.

Nerada kritizuji něco, co nefunguje, ale radši jdu a udělám tu změnu sama. Díky tomu jsem se například rozhodla studovat magisterské studium v Holandsku, jelikož mi nevyhovoval český způsob výuky, na hony vzdálený praxi. I proto nechci vzdělávací systém v Čechách jen kritizovat, ale být součástí jeho změny.

Ze svých studií i praxe vím, že se každý učíme a rozvíjíme díky jiným podnětům, jiným způsobem a také v jiných okamžicích. I proto jsem vděčná, že mohu být součástí ScioŠkoly, která je vzdálena tomu, jak jsem se učila já. Nerada vzpomínám na učení se nepřebernému množství dat, informací a vědomostí, které ale člověk po chvíli zapomene, pokud nechápe, proč se je učí. Na měkké dovednosti se už v našlapaných osnovách nedostává čas a tak pak člověk v dospělosti v zaměstnání pravděpodobně narazí, když má najednou pracovat týmově, umět komunikovat, být kreativní, inovativní, přemýšlet nad věcmi a být otevřený. 

Jsem mámou dvou malých dětí, s kterými znovu objevuji svět úplně od začátku, hraju si a učím se. Jak s oblibou říkám, mateřství je nejlevnější, ale nejintenzivnější seberozvojový kurz, co nikdy neskončí. Intenzivně se zajímám o zážitkovou pedagogiku a koučování. Ve volném čase, co zbyde, nejradši sportuji- nejvíce nadšenou mě najdete na písku hrát beachvolejbal. 

Vystudoval jsem jadernou fyziku, konkrétně jaderné reaktory (o tom bylo rozhodnuto v mých 10 letech, když jsem si přečetl knížku “Atom skrývá naději”). Posléze jsem na dlouhou dobu zakotvil u lokalizace (překládání) softwaru, nicméně v době covidové jsem pocítil nutkání přiložit ruku k dílu ohledně matematického vzdělávání, aby při příští epidemii o něco větší část společnosti rozuměla tomu, co znamená exponenciální růst. A také že dohlédnu na výuku matematiky svých tří dětí tady ve Scioškole.

Považuji se za vědce. Nenosím sice bílý plášť a nevymýšlím šílené vynálezy, ale věda je můj způsob myšlení a můj pohled na svět. Mohu žasnout ze světa okolo, ale nepohání ho magie, nýbrž přírodní zákony. Ty jsou některé poznatelné, některé možná ne, ale poznatelnost je stejná pro všechny, kdo si dají práci věc prostudovat a poznat (to někdy může znamenat i roky práce, o tom žádná). Nejsou žádné pravdy zjevované ve snu nějakým vyvoleným, které se nedají popsat a máme jim slepě věřit.

Když se dočtu, že vědci (nebo někdo jiný) zjistil to či ono, není mojí první myšlenkou, co tento objev znamená, ale jakým způsobem vůbec musel být dělán pokus nebo vedena studie, aby to mohlo vést k uvedenému závěru.

Při učení matematiky bych rád docílil toho, aby každý rozuměl matematice co nejvíce podle svých schopností a podle toho, jak to má pro něj smysl. K té exponenciele a logaritmům to nemusí dotáhnout každý, ale důležité je, aby každý využil naplno svůj potenciál, matematiky se nebál a nevypěstoval si k ní odpor.

Hello! I’m Gonzalo. I was born and raised in Madrid, and I have lived in Prague for the past four years. I studied Early Childhood Education and Special Education. I realized I wanted to pursue a career in education when I started working as a counselor in summer camps, as I truly enjoyed working with children. Being a teacher is a fun and unique job, where you not only teach kids but also learn from them. I gained valuable experience working in a kindergarten, where I discovered that I also wanted to teach in primary and high school.

As for me, I’m a very curious person—I ask myself questions every day about all sorts of things, and I love seeking answers to better understand the world. I’m especially interested in nature, where I can spend hours exploring, connecting with the environment, and feeling truly happy. I also enjoy meeting new people, learning about different cultures, trying new foods, and learning new languages. I love sunrises and sunsets, even more when I can share those moments with someone special. In the future, I would love to have a big family, live in a house with a garden filled with fruit trees, and have a few dogs running around.

Má cesta ke školství byla trnitá a dlouho mi trvalo, než jsem zjistila, že školství je místo pro mne. Ve ScioŠkole působím, protože zde s dětmi mohu věci opravdu dělat, ne si o nich jen povídat. Jako maminka tří dětí věřím, že velkou změnu můžeme udělat pokud začneme vychovávat své děti jinak a začneme je posílat i do jiných škol, než jsme byli zvyklí, i když to chce velikou odvahu.